Modré diamanty

Nejslavnějším barevným diamantem je nepochybně Hope - 42,52 ct těžký modrý diamant. Původně 112 ct těžký tmavomodrý diamant polštářkovitého tvaru přivezl z Indie Jean Baptiste Tavernier a prodal ho roku 1664 Ludvíku XIV. Král ho ihned nazval Modrý diamant koruny, ačkoli šlo stále o neúplně vybroušený kámen. Později král pověřil svého klenotníka Piana, aby obstaral dobroušení tohoto diamantu.
Následujících 118 let byl kámen nazývaný "Francouzská modř" uchováván jako základ Francouzských korunovačních klenotů a byl často přesazován ze šperku ny šperk.
V 18. století ho Ludvík XVI. považoval za nejkrásnější drahokam světa a královna Marie Antoinetta ho často nosila.
V roce 1792 byl během Francouzské revoluce ukraden. Po několika letech se objevil v Amsterdamu, kde byl objednán jako přebrus u firmy Wilhelm Fals. Falsův syn Hendrich kámen ukradl. Jeho otec následně zemřel psychickým vyčerpáním a zármutkem. Poté co Hendrichovi došlo, co způsobil, spáchal sebevraždu.
Kámen se znovu objevil na počátku 19. století, kdy byl ve vlastnictví londýnského klenotníka Daniela Eliasona. Tehdejší zpráva udávala váhu kamene okolo 44 starých karátů.
V roce 1830, šest let po Eliasonově smrti, prodali jeho dědicové kámen do rukou londýnského bankéře jménem Henry Philip Hope, jenž byl v té době jedním z prvních sběratelů barevných diamantů. Po jeho smrti roku 1839 připadl jeho dědicům.
Třetí dědic v pořadí, Henry Francis Hope, zahájil pověst o tom, že kámen přináší smůlu. Tato pověst se rozšířila poté co upadl do insolvence. Pověst to dává za vinu kameni, ačkoli Henry Francis byl prokazatelně gambler a rozhazovač. Následně požádal soud, zda by mohl kámen prodat a zaplatit své dluhy. Kámen byl tehdy oceněn na 18 115 liber, ale roku 1901 byl prodán Newyorské firmě Joseph Frankel and Sons za cenu 33 000 liber. Firma Frankel prodala kámen dealerovi Salomonu Habibovi, který kámen koupil pravděpodobně pro tureckého sultána Abd al -Hammida II.
Tuto domněnku podporuje skutečnost, že se kámen znovu objevil v Paříži po jeho svržení v roce 1909. Kámen byl neúspěšně nabídnut na aukci a poté prodán privátně pařížskému dealerovi Rosanauovi, jenž kámen prodal Pierru Cartierovi. Cartier věděl, co dělá. Měl totiž připraveného kupce, vlastně ženu.
Náležitě vylíčil Evalyn Walsh-McLearové ( jejíž otec vlastnil noviny Washington Post ) podivuhodné historky vážící se k tomuto diamantu. Pověsti o tom, že přináší smůlu, ale pro ni jako výstřední ženu, jež byla ráda středem pozornosti, zapůsobily tak, že chtěla kámen jako talisman. McLeanová ho skutečně koupila za 180 000 dolarů, ale její další život byl spíše tragický. Tato velmi bohatá žena se musela smířit s tragickou smrtí devítiletého syna, s rozvodem s manželem - podnikatelem, ale nakonec v blázinci léčeným alkoholikem, a poté i se smrtí dcery předávkované drogami. Sama Evalyn zemřela roku 1947, závislá na morfinu.
Její pozůstalost koupil známý klenotník Harry Winston. Ten daroval roku 1958 diamant Hope Smith-sonianovu Institutu (Národní muzeum historie přírodních věd) ve Washingtonu D.C. kde je tento kámen dodnes nejcennějším exponátem.
Podle pověstí Harry Winston podmínil svůj "dar" osvobozením od povinnosti platit americké vládě daně z astronomických zisků své firmy po dobu 10 let.

zpět - něco o diamantech   -   černé diamanty -   Black Orlov